Není všechno zlato, co se třpytí - 2. díl

Další věc, abyste v Kanadě mohli fungovat je sehnání bankovního konta a telefonního čísla. Jenže vy jste přijeli s telefonem prodávaným v Evropě, takže pokud chcete rychlý internet v mobilu, musíte opravdu hodně hledat, protože mobilní internet tu drtivá většina mobilních operátorů vysílá na jiných frekvencích než v Evropě a váš telefon není technologicky schopný tyto frekvence přijímat, takže většinu času jste na super pomalém EDGE. Bankovní konto není takový problém, situace je zde podobná jako v ČR, tedy někde platíte poplatky, jinde je zase neplatíte, opět strávíte několik okamžiků nad vybráním té správné banky. Co je ovšem naprosto pozadu jsou bankovní převody. Ty v Kanadě prostě neexistují. Pokud si chcete převést prostředky z ČR, není to takový problém (zaplatíte nějaká procenta za převod, když ale převádíte spoustu peněz, není to nic likvidačního), opačným směrem to ale jde velmi těžko a mezi kanadskými konty nepřevedete nic. Funguje tu něco jako "E-mail my money", což je podle mého názoru velmi nebezpečné, takže s převody to tady je nic moc. Další věc je internetové bankovnictví. To tu sice tak nějak funguje, ale od strejdy jsem se dozvěděl, že je to záležitost posledních několika let a v podstatě v běžném provozu vám slouží jen ke kontrole finančních prostředků. Osobně tam téměř nechodím, kdežto v ČR jsem ho využíval téměř denně.

Když už tedy máte byt, telefonní číslo a bankovní konto, nezbývá vám než sehnat práci. To není nikterak těžké, holt musíte pár pohovorů projít, někde se vám ozvou, někde ne, tak to už ale v životě chodí. Do práce však musíte nějak jezdit. Využijete teda MHD. Některé zastávky vypadají jako v ČR, tedy bouda, v ní lavička a je to, o metru nemluvě, to je principielně stejné snad v každém městě. Ovšem většina povrchových zastávek (autobus, tramvaj) je prostě na křižovatce, označené jsou jen jednou lehce přehlídnutelnou, polepenou, umělohmotnou deskou, která označuje zastávku. Nic jiného. Často tam nenajdete ani čísla spojů, která tou zastávkou projíždí a s jízdními řády se můžete rozloučit úplně. Byl jsem v několika velkých městech, ale spolehlivější a přehlednější MHD než v Praze jsem snad nikde neviděl. Abyste se dozvěděli, kdy vám něco jede, musíte využít internet doma, případně aplikaci v mobilu s připojením na internet. A ty ještě někdy taky nefungují úplně spolehlivě. A abych nezapomněl, v neděli vyjíždí první metro kolem deváté hodiny ranní z konečných stanic.

Abyste se na nějaký ten rychlý internet dostali aspoň doma, potřebujete provozovatele. V podstatě všechny velké firmy vám dají rychlý internet přes kabel, ale pokud si nezaplatíte ten nejdražší tarif, jsou u všech dalších tarifů limity na stahovaná data. Pro člověka, který přijede z ČR, je to docela rána. V tomhle je Kanada taky trochu pozadu. Pokud si pořídíte Netflix za 10 CAD měsíčně, abyste se mohli dívat na spoustu seriálů a filmů, musíte si hodně připlatit na internetu, případně si všechny "show" pouštět v nejnižší kvalitě. Na internetu najdete nejednu diskuzi stěžující si na omezování stahování dat v Kanadě.

Když už ale tohle všechno máte zařízené, chodíte do práce, potkáte se také s různými lidmi. Tihle všichni Kanaďané vám připadají přátelští, milí, akční atd. Připadáte si jako v sedmém nebi, jenže po pár týdnech tohle nadšení lehce opadne. Ano, přátelští a milí všichni jsou, ale jaksi "naoko". Tady, nejspíš podobně jako v USA, pochopíte význam slova neupřímnost. Těžko se to vysvětluje, to se musí zažít, ale i když se vám zdá, že je to všechno super, ti lidé tady vlastně si vás drží dost od těla, vlastně si drží všechny od těla. I když se Kanada pyšní multikulturností, ve skutečnosti to není zas taková sláva. Odpovídá tomu i nařízení vlády vydané letos v červnu, velmi striktně omezující zaměstnávání naměstnanců z cizích zemí na nižších neodborných postech. Krom toho se ke všemu staví lidé strašně nadšeně, pokud ale přijde na věc, vlastně "se jim to nehodí", nebo "to nejde" apod. Nechci ukazovat prstem. Vidíte pak často tu tenkou záclonu přetvářky mezi lidmi (ani ne mezi námi a Kanaďany, ale i mezi "Kanaďany" samotnými - uvozovky proto, že se často jedná o lidi, kteří se sem přistěhovali na popud rodičů v útlém věku apod.). Někdy je vám to holt líto a někdy to není moc příjemné.

I přes tohle všechno je tu ale fajn, a i když to teď vypadá jako jedna velká hrouda špíny naházená na Kanadu, pořád je jen jedna a nemůže se rovnat se všemi pozitivy, které tu můžete nasbírat a vidět. Udělejte si obrázek sami. :-)

Není všechno zlato, co se třpytí - 1. díl

Tento článek napíšu v první osobě, protože i když si myslím, že by se Barča minimálně pod část z něj podepsala, přesto bych za ní nechtěl mluvit stoprocentně.

Jak se všeobecně ví, údělem kteréhokoli publicisty včetně komentátorů je jakási nevole vůči němu pocítěná ze strany čtenářů (potažmo i posluchačů a diváků). Není s podivem, přeci jen kterýkoli komentátor musí prezentovat svůj subjektivní názor a ten samozřejmě ne úplně každému nesedne. Abyste chápali, celý tento blog je v podstatě komentářem, tedy naším subjektivním pojetím Kanady, přesněji Toronta a různých několika míst mimo Toronto. Takže někteří se mnou dnes třeba nebudou souhlasit, někteří už nesouhlasí delší dobu, ale my se s tím smíříme. Tudíž i vy, nesouhlasící, se s tím holt budete muset smířit. :-)

Titulek asi vystihnul naprostou podstatu dnešního příspěvku. Vím, že jsme ve všech těch předchozích článcích vychválili Kanadu do nebes, dokonce se mi doneslo, že po přečtení několika z nich nejeden řekl, že "jedem do Kanady hned", ovšem nikdo, nic a nikde to není tak úplně dokonalé, jak by se na první pohled mohlo zdát. I v Kanadě narazíte na několik (naštěstí ne spoustu, to bychom tady asi nebyli) skutečností, které se vám úplně nebudou zdát a nebudou se vám líbit. Začneme ale pěkně popořádku.

V první řadě to jsou počáteční finance a vklady. Musíte koupit letenku, zaplatit poplatky ambasádě Kanady, zaplatit poplatek za doklady v ČR, za překlady apod. V ČR i po dvaceti pěti letech od Revoluce stále někteří spoléhají na to, že za ně někdo něco zařídí a že jim někdo dá něco zadarmo. Pořád si nějak nemohou zvyknout na to, že se musí o sebe postarat sami. My jsme v Kanadě na Working Holidays Visa, ke kterému samozřejmě potřebujete spoustu papírů, nějaké doklady a překlad svého trestního rejstříku, takže musíte chodit po Praze, čekat na vyřízení, být napnutí, honit čas a všechno zařídit. Ale jak se to říká, bez práce nejsou koláče. A když tu práci uděláte, koláče jsou obzvlášť sladké. Další finanční položkou je samozřejmě pojištění. Takže ještě než vůbec odjedete do Kanady vydáte zhruba 20 000 Kč jen za to, abyste tam vůbec mohli.

Pak do Kanady přijedete a musíte sehnat byt. Shánění je samo o sobě časově velmi náročné, finančně ani tolik ne, ovšem té práce je kolem toho spousta. Když byt nakonec seženete (o podvodnících na craigslist apod. jsem psal již v předchozích dílech, takže asi nemá cenu se k tomu vracet), musíte složit zálohu v podobě prvního a posledního nájmu, což je zhruba 60 000 Kč za celý byt. No, a už jste téměř na 80 000 Kč, a to jste ještě nesehnali práci a jste v Kanadě jen pár dní. My to měli o hodně lehčí právě kvůli mému strýčkovi, ale o tom jsem už taky psal minule a navíc tenhle článek má být spíše negativní.