Všude samý Číňan...

 Konečně vám můžeme vyprávět příběh o čtvrti, jež je obklopena různými polopravdami, omyly a mýty. Je to část města, která nemůže chybět snad v žádné videohře z městského prostředí, oblast, kde jsou ceny nízké jako při výprodeji v Kauflandu, čtvrť, kde je jeden jak druhý a kam jednoznačně chodí nakupovat čeští romové. Někteří z vás už možná tuší, jiní už ví... Ano, je to Chinatown.

Kuba s Barčou už po několika vydělaných milionech nevěděli, co s nimi, tak se rozhodli, že vykročí tou pravou nohou do dalšího tajemného světa, který Toronto nabízí. Vyrazili do Chinatownu, aby se nasáli další multikulturu, kterou se Kanada tak pyšní. Že jste vstoupili do Chinatown nepoznáte podle nějaké cedule "Welcome", ale podle toho, že mají najednou všichni "zavřený" oči, kteří navíc vypadají všichni téměř stejně a názvy všech kamenných obchodů včetně bank nejprve v čínštině (alespoň se to předpokládá, přeci jen asijské znaky jsou pra laika všechny stejné) a teprve potom v angličtině. Kuba s Barčou se rozhodli, že půjdou jen po té jedné hlavní ulici. Byla sobota, všude plno lidí, ale stejně, jde o zážitek a o poznání. Samozřejmě, zvyklí z českých luhů a hájů a domovských tržnic, věděli, že asiati nepochybně umí obchodovat. No, aby ne. K prodeji totiž nepotřebujete kamenný obchod ani stánek. Stačí přece auto a parkovací místo. Zaparkujete na lukrativním místě, pověsíte ramínka a další zboží kamkoliv, kde to na dodávce bude držet a už to jede. Inu, takhle se podniká. Kdo nemá na auto, může v Chinatown koupit skútr. Ten prosím v této čtvrti stojí průměrně mezi 700-1300 CAD. Při nejnižší mzdě si na takový skútr můžete vydělat za necelé dva týdny.

Samostatnou kapitolou, která Kubu utvrdila v tom, že opravdu nebude nakupovat jídlo v kterémkoli obchodě v Chinatown je kamenný obchod s potravinami. Copak o to, levné to je, ale některé potraviny pocházejí ze zemí jako Thailand, Vietnam apod. a pár jich je z USA, i když v Kanadě, potažmo pak v provincii Ontario, kde se nachází Toronto, existuje velká spousta lokálních farmářů, od kterých berou potraviny i normální markety. To je první věc, která by člověka mohla odradit od takového nákupu. Ale především pak velmi "hygienické" skladování. To je přece v pohodě, že na jednom regálu mám otevřené jídlo a hned nad ním vystavuju mycí prostředky. Kdo ví, jak to uchovávají ve skladu. A že nekteré ryby jsou jen tak na vzduchu o teplotě pokojové a vyšší úplně bez ledu, chladu a tak, to je tady taky vcelku normální. A copak, vždyť je to jedno, že do lékárny musíte projít skrze veškerá možná potravinářská odvětví jako nudle (ano, i to by se v obchodě dalo brát jako odvětví), zelenina, ovoce, maso... Prostě pohodička. Pak se člověk nemůže divit, že standardní barva banánů, které se tu prodávají, je černá (ano, čtete dobře, černá!!!). Inu, opravdu, tady Kuba nakupovat jídlo, natož pak léky, nebude. Kromě tohohle všeho je jeden společný znak, který spojuje všechny obchody od giftshopu přes oblečení a potraviny až po ty léky. A to je naprosto jedinečný zápach.

Inu, tak takový je Chinatown na první pohled. Určitě bychom nechtěli, abyste měli o Chinatown špatné mínění, je to rozhodně zajímavá čtvrť s restauracemi, oblečením a giftshopy, kde jsou modely letadel Airbou (jednoznačně originál) a ovladače na herní konzoli WLL (asi od firmy Nunteno). Je to exotická čtvrť a určitě se tam naši dva mladíci ještě několikrát vrátí. Minimálně proto, že hned na začátku Chinatown (pokud jdete od jezera) je naprosto jedinečný burgerový fastfood A&W, kde dělají ještě lepší hamburgery než "U Negra" v Hradci Králové, Colu vám nalévají do sklenice s uchem a dostanete zde cibulové kroužky, které jsou větší ve skutečnosti než na obrázku (ano, jde to). Takže příště nejspíše o jedno z nejkrásněších přírodních divů Ontaria (možná i Kanady) a o tom, jak úžasně se dá pokazit jeho okolí. Nechte se překvapit dalším dílem z cyklu Zkanaduj se...

Konečně bydlíme

Vzpomínáte, jak Kuba s Barčou zhruba před čtrnácti dny měli rozjednaný jeden byt? Ano? Tak z toho sešlo. Asi den před předávkou klíčů totiž z paní domácí vylezlo, že vlastně bylo ještě hodně zájemců před nimi a že to sice věděla, ale bla bla bla. Inu, jak se však ukázalo všchno špatné je k něčemu dobré. V tomto případě to bylo k něčemu vynikajícímu až excelentnímu.

Hlavní zásluhu na tom však má Kubův strýc Marek a jeho pohotové jednání. Rozjelo se jednání na více frontách a nesázelo se tudíž jen na jednu kartu. Jednalo se s Asiatem, černoškou a ještě-kýmsi, prostě typickými Kanaďany. Asiat neodpověděl a ještě-kdosi také vypadl, takže souboj samozřejmě nakonec vyhrála černoška. Jakási dobrá duše Marscha - realitní agentka - naprosto zadarmo zprostředkovává byty pro nájemníky s náhledem bytu na YouTube. OK, nelze projít osobně byt, nedá se nic dělat, Kubovi to připadá lehce podezřelé. Každopádně z rozhovoru s Marschou vyplyne, že byt ještě není k dispozici, bude k dispozici 2. září, kdy se majiteli předají klíče a teprve tehdy se do samotné bytové jednotky může vstoupit. Dobře, tak tedy ano, sepíše se smlouva na určitou měsíční částku a jedeme. Je potřeba dodat šeky na celý rok (bankovní převod? Ten tu prosím v Kanadě neznají, a pokud znají tak za velmi draho), z toho jeden certifikovaný (ověřený - jako když platíte kartou v hotelu a banka ihned zablokuje zálohu na určitou dobu, než ji hotelu zprostředkuje, aby byla jistota, že na tom účtu peníze jsou) na první a poslední měsíc nájmu, dále pojištění bytu, klíčů atd. "Za všechno musíme poděkovat strýčkovi Markovi", zmiňuje Kuba. Všechny papíry se teda dají dokupy a přijde předání bytu.

Při předání se Marscha vůbec neukáže. Zato existuje další člověk jménem Wayne, který zastupuje majitele (narozdíl od Marschy, která zastupovala nájemce), ten předá klíče, podepíšou se papíry a hurá, může se bydlet. Kanaďan by samozřejmě v takové budově nebydlel. Na chodbě ve 25. patře (kde se byt nachází) jsou ještě provizorní světla, není položen koberec (ano, koberec, čtete dobře) výtah je sice ultrarychlý, ale kabina je vykládaná dřevotřískou, klika od místnosti na odpad je obalena izolepou, pravděpodobně se ještě bude malovat. Samozřejmě se začíná sepisovat seznam věcí, které nejsou dodělány v bytě, jenže to jsou takové maličkosti, že nikomu v bydlení a hlavně žití v podstatě nepřekážejí. Takže byt předán, smlouvy podepsány, jde se stěhovat. Opět zde patří velký dík Romče a Markovi za poskytnutí základního vybavení včetně matrace a piva. Stěhování je samozřejmě legrační hlavně v tom, že musíte zamluvit nákladní výtah a s veškerými věcmi musíte zadem, protože přes lobby (ano, přes lobby, kde jsou gauče a hlídač 24/7) se stěhovat nesmí. Dobrý, nevadí, bydlí se, nastěhuje se to zadem.

A teď přišlo to hlavní. Kuba s Barčou poprvé vstoupili do bytu, který spolu budou sdílet aspoň ten jeden celý rok. Ze všeho nejvíc je uchvátila kuchyně a potom ten bonusový výhled z balkónu. Bytový mrakodrap (celkem 29 pater, zhruba standard, mírný podprůměr) je umístěn v samotném Downtown, tedy v největším centru Toronta. Je od něj pěšky!!! 15 min. na CN Tower, 10 min. na baseball, 25 min. na NHL a hlavně 15 min. do práce našich dobrodruhů. Prostě lepší umístění si nemohli přát. Přitom je nájem za takový byt s tímto umístěním na cenové úrovní bytů, které jsou vzdálené zhruba 30 min. MHD!!! od Downtown. Nic by se ale neuskutečnilo bez naprosto jedinečné pomoci Marka a Romany, za to opravdu děkujeme (snad mi v tomto případě čtenáři odpustí tu první osobu :-). A k tomu jako úžasný bonus úžasný výhled na jezero a zbytek Downtown (fotky v průběhu článku, případně ve fotoalbech na Zonerama a Facebooku). Prostě radost. Nakonec stačilo jen zařídit internet a později snad i televizi (uvidíme podle prvních měsíčních účtů), aby se naši Češi mohli koukat na všechny ty seriály jako The Simpsons, Once Upon a Time atd. pěkně v premiérovém provedení.

Tedy už víme, že naši mladíci chodí do práce, bydlí a začínají žít. Postupně pronikají do tajů kanadského života a v dalších článcích už se taky trochu dozvíte něco z výletů a možná první zkušenost s detektorem požáru (když to nezapomenu). :-)

Nakonec, ale ne v poslední řadě, bych chtěl ještě jednou opravdu i na tomto blogu poděkovat strýčkovi Markovi a jeho ženě Romaně za veškerou pomoc, kterou nám poskytují. Opravdu můžu konstatovat, že kdyby tu Marek nebyl, hodně těžce bych se do této země odhodlával odjet.