Žádný z textů publikovaných na těchto stránakách neprošel jazykovou korekcí, takže vás prosíme, omluvte případné gramatické, stylistické či jiné chyby a překlepy.

středa 4. března 2015

Nejslavnější hokej světa



Jiný nadpis prostě napsat nelze. Naši dva mladíci se totiž vypravili na zápas NHL Toronto Maple Leafs vs. Philadelphia Flyers. Za Toronto z Čechů nastoupil Roman Polák a za Philly nikdo jiný než Jakub Voráček, momentálně jeden z králů letošního ročíku NHL. Zkušenost to byla zajímavá.

Když se to vezme kolem a kolem, nikdo snad ani nemůže pochybovat o tom, že NHL je nejslavnější a nejprestižnější hokejovou ligou světa a každá její sezóna vrcholí bojem o jeden z nejstarších klubových pohárů na světě, o Stanley Cup. Každý hokejista sní o tom, že by tenhle pohár chtěl zvednout nad hlavu. Pokud se toto platí o celé NHL, dá se říct, že v Torontu to platí snad dvojnásobně, možná trojnásobně. Nejenže hokej jako takový je národním kanadským sportem a Wayne Gretzky (jediný hráč historie NHL, který pokořil hranici 2000 kanadských bodů za svou kariéru, a to dokonce o více než 800 bodů, náskok před druhým hráčem v historické tabulce je zhruba 1000 bodů) je považován téměř za Boha (nikdo v celé lize nenosí dres s jeho číslem 99, je jen těžko představitelné, že i kdyby se to smělo, někdo by si to dovolil; to je v podstatě stejné, jako když si v ČR snad nikdo nedovolí obléct dres s číslem 68), Meaple Leafs čekají na zisk Stanley Cupu už téměř 50 let, protože naposledy jej hráči torontského týmu mohli zvednout nad hlavu v roce 1967. Od té doby nic. Proto na začátku sezony je vždy ohromné haló a každý rok se doufá, že se to snad konečně povede...

První, co vás upoutá, když vejdete do haly je samozřejmě množství lidí. Asi každá hala je velká zhruba jako O2 Arena v ČR a minimálně v Torontu je vždy téměř vyprodáno (i přes tu cenu, kdy je suma, kterou vydáte v ČR za lístek v Korunách, rovna stejné sumě akorát v dollarech, takže sezónní permanentka vyjde i na několik tisíc; za takovou cenu si tu skoro můžete koupit auto). Jakmile projdete těmi všemi návaly, octnete se ve svém sektoru v hledišti a při pohledu na hřiště hned vidíte, jak je oproti evropským standardům opravdu menší, užší, kratší. Ten pocit je pak umocněn při hře, kdy akce střídá akci, hra jezdí ve vysokém tempu nahoru dolů...

No a přijde úvodní show. Letos se v NHL chytli 3D ledy a Listy samozřejmě nezůstali pozadu (viz video). Po nich následuje americká a kanadská hymna, které jsou standardem pro každý místní vrcholový sport. Přijde buly a už se hraje. Hokej je tu rychlější, přesnější (i když Flyers to moc nešlo, proto asi taky prohráli) a pokud máte útočný tým, přijde i střelecká smršť (Flyers nakonec přestříleli Leafs poměrem střel 49:17 a přesto prohráli 2:3) a vy se kocháte ze zážitku, který se možná v životě už nikdy nebude opakovat...

Jenže něco tady chybí... Aha, diváci. I když je téměř vyprodáno, diváci jsou v podstatě ticho. Stadion celkově pořádně zaburácí jen třikrát během oslav torontských gólů a pak ještě párkrát při opravdu tutových šancích. Fanoušci Flyers jsou v obrovském oslabení, takže při jejich oslavách skoro neslyšíte rozdíl. Když se HC Sparta Praha před nějakými dvěma, třemi lety topila na konci ligové tabulky a na zápasy chodilo v průměru zhruba 1200 lidí, byli hlasitější než celé Air Canada Centre při tomto zápase. Fanoušci v NHL sice prožívají úspěchy a neúspěchy svého týmu intenzivně (z osmi hodin tlachání v práci to zabere nejmíň čtyři každý den), ale na stadionu fandí jen při gólu. Opravdu velmi zvláštní jev. Nepochybně je to dáno i tím, že v celé hale nejsou místa na stání (z důvodu bezpečnosti a pravděpodobně i regulí NHL), kde v ČR bývají kotle domácích a hostů.

Na stadionu nejsou výjimkou ani všemožní manažeři a kravaťáci. Kromě "kravaťáků" pak i "smíšené" páry (těžko se to dá napsat jinak), kde jeden fandí jednomu a druhý tomu druhému. Jeden takový seděl před Kubou a Barčou. Slečna fandila Torontu, chlapec Philadelphii. Když Toronto vedlo 3:0, chlapec seděl zdrcen a dívka se usmívala, jak je to parádní den. Když však Philly dotáhla na 3:2, dívka si zachmuřeně odsedla o sedadlo dál a chlapec tajně doufal a modlil se ke všem hokejovým bohům, ať to dopadne. Toronto nakonec vyhrálo, oba se na sebe usmáli, dali si pusu a bylo hotovo. Výjimkou tady samozřejmě nebyla ani ochranka, kterou jste přes celý zápas nezaregistrovali, ovšem jakmile se asi tři fanoušci Flyers postavili na svých místech a začali provokovat ostatní Maple Leafs fanoušky (ke kontaktu nedošlo), hned se u nich objevili tři bodyguardi (opravdu velcí, nasvalení černoši, kterým se prostě odporovat nedá) a vyvedli tyto opilce pryč. Ochranka opravdu stojí za pochválení, protože má člověk pocit opravdu nadstandardního bezpečí.

Celkově byl však zážitek parádní. Voráček sice neskóroval, ale i tak se bylo na co koukat. Byly vidět góly, potyčky, skvěle secvičené přesilovky, rychlost, jedna větší potyčka, neuvěřitelný Bernier (gólman Toronta), prostě všechno, co může NHL nabídnout. Zážitek to tak byl rozhodně nezapomenutelný.

Žádné komentáře:

Okomentovat