Fotoalba Zkanaduj se... najdete tady.
V České republice se stále mluv o tom, jak jsou lidé líní a nic nechtějí dělat... Dá se vlastně říci, že v ČR je to vcelku s prací vlastně dost zvláštně postavené na hlavu. Když totiž člověk maká málo, je to "lenoch", "nemakačenko", nebo "Lukáš" (především pro Kubovy spolužáky ze střední). Když pak ale maká opravdu hodně (například podniká a věnuje podniku všechno) a tím pádem díky tomu často má hodně peněz, je to "blbeček, který si myslí, že je nejlepší na světě a že všechno zná", "pracháč" (v tom špatném slova smyslu) a "ten, co si to nezaslouží", či dokonce "kdoví, kde k těm penězům přišel". Holt, nemůžete makat hodně, ani málo, ale makat musíte. Tak co teda jako dělat? No, ale nechme Čechy stranou, blog je o Kanadě, tak tedy něco málo o práci v Kanadě.Už jsme se dozvěděli, že Kuba s Barčou začínají život pracujícího lidu, budujícího vlast. V Kanadě. Po přečtení předchozího odstavce se dá vyvodit více závěrů, jeden z nich však je, že pokud nemakáte, jste pro většinu české populace břídil. V Kanadě je to jaksi opačně. Pokud vůbec makáte, jste blázen...
Nejdřív něco k popisu práce, co vlastně Kuba s Barčou dělá. Vzhledem k tomu, že pracují v pivovaru, momentálně (za první týden) mají dvě činnosti, které se střídají. Buď "flaškárna", kde vyndávají použité lahve z krabic na pás, nebo "lunchroom" (ano, není to sranda, opravdu se maká v místnosti, kde se všichni zároveň jí), kde se pracuje na promo akci, kdy k otvíráku přiděláte cedulku a spojíte řetízkem. Obě činnosti jsou jednoduché, člověk nad tím nemusí vůbec přemýšlet, prostě manufaktura.
Podíváme se nejdřív na flaškárnu, tam toho je přece jenom méně. Naprosto zajímavá je věc, že i přesto, že je to v podstatě továrna, dělnická práce, je v personálu drtivá většina mladých lidí. A krom toho se všichni usmívají, baví se mezi sebou, rámus nerámus. Všichni se vám představují jménem, skoro by člověk řekl, že to tam funguje jako jedna velká rodina. Krom toho se pak dozvíte o jednom ze zakladatelů, že si pamatuje jména všech svých snad 150 zaměstnanců, se všema si rád pokecá (ostatně jako kdokoli jiný ve Steam Whistle), prostě pohodička, klídeček. A to je právě to. Na lince totiž většina lidí dělá více pusou než rukama. Když to jede, linka nestojí, tak pohoda, no stress, prostě se kecá a kecá a kecá. U toho se teda něco dělá, ale hlavně se kecá. A najednou se linka zasekne. A sakra. Jenže první myšlenka není: "Sakra, co se podělalo?", ale "Tak kam si sednem?" Sice můžem asi přerovnat krabice s lahvemi, aby byly blíž a nemuselo se pro ně sahat tak daleko, ale proč? Vždyť linka nejede, ne? Jiný den zase parádní atmosféra, tak jeden člověk (dokonce jeden z vedoucích pracovníků výroby) vzal hadici na umývání podlahy a totálně postříkal jednu slečnu od hlavy až k patě. Proč ne? Vždyť o nic nejde, všichni (včetně zlité slečny) se smějou, Kuba se směje a říká, jak by to asi vypadalo v Čechách. Prostě pohodička. Na konci směny pak můžete jít se všemi na pivko (podle pravidel pivovaru Steam Whistle má každý zaměstnanec nárok až na tři kousky po směně) zdarma, přitom můžete pokecat s kolegama (pokud jste to nestihli při směně) a prostě pohodička.
Kuba s Barčou se s okolím seznamují. Kuba nechápe, že ta společnost opravdu takhle může fungovat. Ale ona funguje, dělá dobré pivo, jehož spotřeba se rok od roku zvyšuje snad ve všech regionech, firma vyhrává různá ocenění atd. Prostě pohoda. A jak se tak naši dva mladíci seznamují s okolím, seznámí se s muzikantem, který ve Steam Whistle dělá a ten ji ukáže "americký sen" v praxi. "Já jsem dělal rok jen na lince, dneska jsem i v distribuci a pomáhám na výrobě. Když totiž nežádáš o specifické místo, tak vždycky začínáš na lince. Většina lidí z marketingu začínala tady dole. Dokonce, když se první den dělali otvíráky, lidi z marketingu přišli sem dolů a pomáhali nám s tím." A takhle by to mělo fungovat. Krom toho se dozvídají skvělý tip na dobrou snídani. "Zkuste to někdy, jmenuje se to Mimosa. Dáte zhruba 2/3 šampaňského a 1/3 pomerančového džusu." Jako vážně? Na snídani? Ovšem, když pak Andrew vypráví, že hraje v punkové kapele, možná se není čemu divit, že něco takového zmákne na snídani.
Tak jsme se dozvěděli, jak zhruba vypadá práce v Kanadě z pohledu Kuby a Barči. Samozřejmě se k ní ještě budeme vracet, to se nebojte. Pro dnešek je ale tento díl u konce. Těšte se na další příběhy z cyklu Zkanaduj se...
Žádné komentáře:
Okomentovat